Jak trauma ovlivňuje mozek?

Pro začátek trauma není událost sama, ale reakce těla na ní. Pokud byla událost mimořádně intenzivní, trvala dlouho nebo se děje opakovaně, pak v mozku dochází k funkčním změnám, jejichž hlavní prioritou je být ve střehu. Velmi podobně jako barevné signály, které varují před teroristickým útokem, mozek přepnul ze žluté barvy bdělosti na červenou barvu poplachu.

Došlo ke změnám ve fungování mozku a pocit bezpečí je silně narušen, což způsobuje, že vnímáme nebezpečí i tam, kde dávno neexistuje.

Je tomu tak proto, že hlubší struktury plazího mozku a limbického systému jsou trvale ve stavu zvýšené aktivity, zvláště při JEDNODUCHÝCH PŘIPOMÍNKÁCH DĚSIVÉ UDÁLOSTI, přestože aktuální nebezpečí skončilo.

To co Vám podrazilo nohy, Vás i nadále drží ve stavu ztráty orientace v čase a prostoru díky fyziologickým změnám ve způsobu fungování mozku, ke kterým došlo po traumatizaci.

Magnetická rezonance jasně ukazuje, jak amygdala, která je nejstarším varovným systémem, vysílá elektrické impulsy spouštějící mechanismy přežití útoku/útěku/zamrznutí a frontální neokortex (zajišťující myšlení, plánování, zdůvodňování) zůstává odpojen.

Činnost Brockovy oblasti zodpovědná za řeč je omezena a projevuje se jen malá aktivita. To je důvod proč lidé "ztrací řeč" a nemohou popsat událost slovy.

Za normálních okolností, kdy mozek není traumatizován, posílá amygdala varovné signály vyšším centrům mozku (neocortex) novou situaci vyhodnotí a rozhodne o tom, zda existuje reálné nebezpečí.

Pokud  žádné neexistuje, aktivita amygdaly ustoupí a všechno jev pořádku. Pokud však trpíte následky traumatu, mozek se chová jinak. Zaznamenává jakoukoli novou situaci nebo vzrušení jako potencionální nebezpečí.

Tím se spouští produkce nepotřebných chemických látek, které mašíruji jako vojáci na bitevní pole (do nejprimitivnějších částí mozku), aby bojovali ve fiktivní válce. Právě tento trvalý vzorec přebytečné energie vytváří symptomy traumatu.

Pokud to zjednoduším jsou dva okruhy symptomů traumatu. Jedním z nich je nadměrné vzrušení a druhé zamrznutí. Oba dva okruhy s  sebou přináší svá specifické příznaky.

1. Symptomy okruhu nadměrného vzrušení: ten je možné z části ovládnout vůlí, vědomým zpomalením, zařazením pravidelné relaxace, meditace, cvičením jógy atd.

• záchvaty paniky, úzkost a fóbie
• flashbacky
• nepřiměřené reakce na vyděšení
• extrémní citlivost na světlo a zvuk
• hyperaktivita, neklid
• nepřiměřené emoční reakce
• noční můry
• vyhýbání, lpění
• přitažlivost k nebezpečným situacím
• častý pláč a podrážděnost
• náhlé změny nálad, např. zuřivost
• záchvaty zlosti
• u dětí regresivní chování např. pití z láhve, cucání palce, noční počůrávání, používání menšího počtu slov
• "riskantní chování"

2. Stav zamrznutí, disociace (uzavření systému). Disociaci nemůžeme ovlivnit vůlí. Je to jev, který umožňuje zvládnout situaci a přežít náročnou situaci skrze adaptační mechanismus, který dočasně vytěsní bolest. Tělo odpojí vnímání bolesti jak fyzické, tak i psychické.  S tím jde ruku v ruce, neschopnost navázat kontakt s ostatními, jsou to lidé, kteří žijí ve svém vlastním světe, nevnímají své pocity, emoce. Převažují  následující symptomy:

• bolesti hlavy a břicha
• křeče ve střevech, astma a problémy se zažíváním
• pocity a chování spojené s bezmocí
• počůrávaní a pokakání do postele 
• pocity zahanbení a viny
• vyhýbavé chování
• opakovaná hra
• snížená zvědavost
• snížená schopnost míst radost
• potíže s postojem těla a koordinací
• nedostatek energie/snadná únava
• lpění na blízké osobě/regrese do dřívějších vzorců chování

Trauma a s ním spojené symptomy výrazně zasahují do prožívání života, do jeho zvládání a jsou velmi často nepochopeny. Okolí a velmi často ani odborníci netuší co se s dotyčným děje. Trauma je ve dnešní společnosti jedno z nejvíce tabuizovaných témat. 

Přesto cesta z kruhu ven může být snadnější než se zdá. Ráda Vás provedu svou cestou provázenou osobní zkušeností. Prošla jsem hlubokým zamrznutím a totálním odstřižením od reality a vím moc dobře, jaké to je. Jak se takový člověk cítí a jak na něho přes prsty mohou koukat jeho nejbližší i odborníci na slovo vzatí.

Ven mne dostala Kraniosakrální Biodynamika spolu s Mitochondriální medicínou. Kdy jsme ruku v ruce, krok za krokem začali rozpouštět hluboký strach, který můj systém nesl a který mne  roky totálně paralyzoval.

Nenabízím zázračné řešení Kraniosakrální Biodynamika rozpouští trauma pomalu v rytmu Vašeho těla a kapacity si vše ustát, nejdříve se budují zdroje a posiluje organismus zevnitř. 

Zamknutá síla uvnitř systému, může být velmi intenzivní, je důležité věci neuspěchat, naslouchat rytmu těla a důvěřovat, že vše se děje jak má. Pokud by došlo k rychlému vybití a otevření, mohlo by to dotyčného znovu traumatizovat a práce by měla zcela opačný efekt. 

Přichází různé fáze léčení a s tím spojené vybíjení přebytečné energie, které otevírají hlubokou uloženou bolest, s tím se začínají vyplavovat i pocity a emoce, jež naše tělo zamklo, abychom přežili.  

Na konci Vás čeká doslova vysvobození, oproštění se od strachu, nadechnutí a plynutí s proudem života. Kdy Vy víte KDO JSTE, KAM JDETE, CO JE SMYSLEM VAŠEHO ŽIVOTA, MÁTE KORMIDLO ŽIVOTA VE SVÝCH RUKOU. Přichází radost a lehkost, život plyne ve svém původní podobě. Více ZDE .

Krásné dny

Ing. Pavla Moravcová

BCST terapeut

Tel. 702 430 143

Žamberk, Kostelec nad Orlicí ( Královehradecký kraj)

Zdroj. Trauma očima dítěte, Peter A. Levine a Maggie Klineová